"Escape" ( malá úvaha o sebevraždách mladých lidí)
Už jsem tady někde psal, že práce soudního lékaře je založená ponejvíce na odpovědích na otázky typu "JAK"? a nikoliv "PROČ"? To když jsem byl tázán, jestli se dokážu vžít do uvažování vraha před činem, do motivace pachatale před napadením apod.. Opravdu nás především zajímá příčina smrti, mechanismus vzniku zranění, způsob provedení toho či onoho trestného činu. Jak při tom onen jedinec nakládal se svojí psychikou a na co při tom myslel, to je otázka pro znalce z úplně jiných oborů.
Na druhé straně je jasné, že se i otázkám typu "PROČ" nemůžeme ani my občas vyhnout. Jednak máme k dispozici celý spis, kde je řada důvěrných informací, které k tomu přímo vybízí, jednak nám to prostě někdy nedá. Lidský rozměr příběhu. Úvahy nad ním jsou ale hluboko zasuty v našem vědomí, sice nad nimi občas přemítáme, ale ve výstupu ( znaleckém posudku) pro kriminalisty hrají zcela vedlejší roli. Také je asi potřeba říci, že přílišné zatěžování naší mysli lidskou rovinou případu ( která je většinou tragická a smutná)je nebezpečné. Většina mých kolegů by asi potvrdila, že se jí snaží příliš nezabývat. Vzhledem k četnosti, by nakonec ty lidské "osudy" přivedly svou kumulací náš mozek na pokraj psychického zhroucení. A tak ty příběhy od sebe úmyslně odháníme. Není to nic jiného než pud sebezáchovy a snaha o zajištění vlastní psychické rovnováhy. Tato snaha se obětem příliš "nepřiblížit" je, dle mého názoru, základem tolik tradovaného laického pohledu na náš údajný cynismus.
Tu a tam to ale člověku přece jen nedá. Nebo si prostě všimne něčeho, nad čím chtě nechtě začně uvažovat. Následující řádky jsou jen velmi volnou úvahou, která si rozhodně nenárokuje být čímkoliv jiným ( odborným názorem, tvrzením, teorií či dokonce faktem).
Před časem jsem si v policejních spisech povšiml, že u určitých typů sebevražd hodně mladých lidí jsou motivem poměrně " banální " události v jejich životě. Mladému muži po 14 denní "diskotékové" známosti přijde SMS, že už ho "Maruška nechce", a on se během pár minut oběsí.Bez rozloučení. Jiného po měsících válení se doma matka pošle na brigádu, kterou mu sehnala, aby přispěl do rodinného rozpočtu. Následuje rychlá sebevražda. Dalšímu sdělí jeho floorbalová parta, že nepojede na turnaj. Dívce odpojí rodiče internet. Chlapec nabourá tatínkovi auto. Podmíněný vyhazov ze školy. Kapavka. Strach z přijímaček...atd..atd..
Zkrátka všechno problémy relativně snadno řešitelné a z našeho pohledu bagatelní. Někdo tady může právem namítnout, že za těmito často malichernými důvody se mohou schovávat ještě další temné věci v pozadí ( skryté problémy v rodině, nepoznané psychiatrické onemocnění apod.). To jistě mohou.Ale proti zase mluví četnost a nápadná podobnost těchto rychlých odchodů ze života. Jinými slovy - soubor se tak zvětšuje, že pravidelná koincidence banálního motivu a skrytého temného pozadí, začíná být málo pravděpodobná.
A tak jsem se svěřil zkušenému kriminalistovi, o kterém vím, že vystudoval ( krom jiného) i psychologii. Vznikla pozoruhodná mnohahodinová debata. Mluvili jsme o tom, že je tu generace dětí a mladých lidí, jejichž život je příliš srostlý s počítačem.O virtuální realitě chatů, síťových her a internetové neosobní komunikace. O uložení vlastní identity a vlastního JÁ do imaginárního prostoru. O plíživé záměně skutečné reality s tou počítačovou. O nenápadném mazání obrazu skutečnosti v mysli člověka závislého na internetu ( dnes už závislost vědci potvrzená, popsaná a podrobně zkoumaná), o vytváření kopie vlastního ega na síti.
A také o tom, jak my, rodiče,snaživě ušlapáváme cestičky našim potomkům, odklízíme klacíky z cesty, aby náhodou nezakopli, a zařizujeme, a připravujeme, a zajišťujeme... často se pak jedinou "zátěží" pro mladičký mozek stává ta "monitorová". Když pak přijde ( a ona vždycky přijde !!) ta pravá, třeba malá, ale o to víc životní a opravdová, neví co si s ní počít.
A poučeni ze světa PC, který důvěrně znají a se kterým už tak trochu splynuli, a který jim často nahrazuje ten reálný, prostě jen zmáčknou klávesu "Escape". Jednoduše vystoupí ze hry, ve které momentálně tak trochu prohrávají.
Je to rychlé a jednoduché.
Jsou na to zvyklí
Jeden úhoz na klávesu.
Game over!