Olympiáda 2008
..na něm se vydělat nedá
Heslo v čínských znacích obzvlášť absurdní
Číňané investovali neuvěřitelné částky do amerických dluhopisů, mají největší zlaté rezervy, skupují po světě kdejaký důl a ropný vrt. Miliardová země zvýšila spotřebu ropy, mléka a obilí a na západě vyskočily ceny. Bez Číny dnes svět prostě nefunguje. Největší dravá velryba celosvětového globál-kšeftu, na kterém se chtějí podílet všichni. Čínu v souvislosti s blížící se olympiádou evidentně zaskočily protesty, které, zdá se, sílí. Stejně překvapeni jako čínský bolševik jsou ve světě obchodníci se sportem, podnikatelé v reklamě, sponzoři, mediální průmyslníci a sportovci. A asi i politici. Nikdo z nich logicky s jasnou výzvou k bojkotu her nepřišel. O tom, že politika a olympijské sportování k sobě patří, však nelze ani na okamžik zapochybovat. Už jen proto, že v tomhle obchodu století ( jak známo olympijské logo je nejdražší obchodní známkou světa) jde kromě nemalých peněz také o to, aby se čínští komunisté předvedli v celé rudé parádě. Aby ohromili dokonalostí her a tedy i svojí. Stejně to udělal Hitler v roce 1936. Když Rusové napadli Afgánistán, na „ jejich “ olympiádu nepřijeli v roce 1980 Američané a s nimi 64 dalších zemí. Přesto se stále vede planá a alibistická debata o tom, že jde o sport a ne o politiku. Smysl her od samého počátku jejich existence byl humanistický. Že se doba změnila a jde o velkou politiku a ještě větší prachy, je nabíledni.
Spoustě lidem nějak nevadí jaká zvěrstva předvádí Čína v Tibetu i doma. Že čínská policie už teď násilím deportovala nepohodlné občany z Pekingu do koncentráků kdesi v lesích. Že přibývají mrtví. Že jsou největší svátky humanity a sportu pro statisíce lidí tvrdým trestem.
„ Situaci v Tibetu sledujeme. Nesouhlasíme s porušováním lidských práv. Životní šanci si však neupřeme“. Tak prý reagují čeští sportovci na případný bojkot olympijských her.“ Je to strašné, co se děje“, řekl skifař O.Synek,“ na druhé straně s tím jako sportovec nic neudělám. Pochybuji, že by Čína přestala terorizovat Tibet, kdybych já nějak protestoval..“. Co k tomu dodat ? Snad jen, že kdyby si tohle svého času u nás mysleli všichni, dodnes bychom chodili s mávátky, báli se v hospodě říct svůj názor, modlili se, aby nám naše děti komunisti pustili na školu a nás alespoň do Jugošky. Taky jsem slyšel od sportovců větu, že tam chtějí jet, protože se na to dlouho připravovali a že jde přece o jejich sportovní kariéru. Připadá mi to, jako kdyby někdejší ÚV KSČ a Stb na svoji oslavu uspořádalo hudební přehlídku a muzikanti by jim tam zabrnkali s tím, že jde přece jen o hudbu a že kvůli tomu dřeli etudy dlouhé měsíce.
A pak jsou tady opatrné hlasy těch, kteří tam sice pojedou, ale hrdě se nezúčastní zahajovacího ceremoniálu. Hlavu hezky do písku, řekl by pštros. V dalších dnech už to je v pohodě, protože se jenom sportuje, řekne si asi závodník s mozkem pštrosa.
Olympijská pochodeň se schovává po autobusech, jednou dokonce zhasla, u cesty ji mohou pozdravit jen prověření NĚKTEŘÍ. Trapné. To už by ji rovnou mohli vézt v obrněném transportéru s ostřelovači. V duchu nového moderního olympijského hesla – my vám ten humanistický duch olympiády ukážeme, i kdybychom vás při tom měli odprásknout. Srdce P.de Coubertina, které bylo pochováno v památníku v blízkosti starořecké Olympie, se musí studem obracet.
Dalajláma obchodem zhysterizovaný svět vlastně nezajímá. Nedá se na něm vydělat. Na strpění čínské bolševické nadutosti ano. Kdysi se Stalin zeptal „kolik divizí má papež k dispozici?“. Vzpomenu na to, kdykoliv otevřu noviny. Miliony slušných lidí na světě ale dobře ví, že Dalajláma představuje tu nejčistší formu „ měkké síly“ , mocnější než biliony tun zbraní a smíšeného zboží.
Na netu se objevila výzva ke zvláštnímu bojkotu her. Pro všechny slušné lidi na světě. Ani já se nebudu na olympiádu v TV dívat. Nejsem naivní, a stejně jako onen český skifař si nemyslím, že tím něco změním, nebo že snad zabráním dalšímu utrpení obyčejných lidí v Číně a Tibetu.
Chci mít jen sám u sebe čistý stůl.
A ten mi za to stojí.