Bezhlaví jezdci
Horizontální bunjee jumping. Bez lana.
...moc to nepomáhá
Tenhle pavouk nejprve buší v cévách
...aby pak volně vytékal do kanálku
Následující řádky nejsou ani názorem, ani pocitem, který by se týkal motorkářů jako takových, protože hrozba generalizace by v tom případě byla příliš velká. Následující řádky jsou jenom poznámkami očitého svědka.
Kdysi jsem hrával na sjezdech harleyářů. A měl jsem zvláštní slabost pro ty pupkaté pány s dlouhým bíbrem, plechovkou pivka v ruce a holkou s koženě lesklou zadnicí vedle sebe. „ Pa pa pa pa pa “ dělaly hluboce pašácké motory těch velikánských krasavců. Často to byla mohutná, pomalovaná a chrómem zářící monstra. Byli v pohodě. Zastavili se někde u „ Easy ridera “, a už tam zůstali. Kochali se krajinou a měli široce rozkročené nohy na stupačkách, jako v sedačce doma u televize. Jako když si dáte úlevně nohy na stůl. Mluvili o všem možném. I o „ rejži “
Tak o nich to nebude. Ale o „ rejži “ trochu ano.
Potkávám je na dvou místech. Na silnici, nebo v práci. Najezdím týdně přes 1000 km. Přibývá jich. Mockrát se mi stalo, že jsem jel docela svižně a najednou ( mimo chatrné možnosti zpětného zrcátka), se 20 cm nalevo od mě ozval hukot. Vzzzzzzzzzzzzzzz.. Zmizel skoro dřív, než se objevil. Ani kombinézu jezdce už jsem barevně nevyhodnotil. Odhadl jsem rychlost na dobrých 250. Na Jižní spojce jedu každý den v trojkoloně, každý den hučí kolem nás, po čáře, stopadesátkou, kdyby někdo udělal vlnku, že se jako mrkne, bude zle. Vídávám je, skloněné nad řidítky, vidím to tlusté zadní kolo a jenom odhaduju tu velerychlost. Je většinou šílená. Protože „ vysoká “ není to správné slovo. Kamarád, znalý věci, mi řekl, že tyhle stroje pomalu ani jet neumí. A že to na nich moc lidí díky tomu nezvládne.
Nedávno na jednom jejich srazu pokropil motorkář – kněz jejich supermašiny svěcenou vodou. Buď aby dobře dojeli, nebo aby jim to jelo. Nevím. Jeden z těch zamokřených a tedy bohem “ chráněných “ skončil za půl hodiny pod Favoritem. Nevyšel mu náklon a tím pádem ani zatáčka. Začala hořet motorka teď už rozčtvrceného majitele, začalo hořet i auto, ze kterého vytahoval táta na poslední chvíli svoje děti.
Viděl jsem jich dost na pitevním stole. Pokaždé si kladu otázku - proč ? A pokaždé si odpovídám stejně:
4-(1-hydroxy-2-(methylamino)benzene -1,2-diol).
Tenhle “ pavouk“ , kterému se také říká Adrenalin, ten to všechno zařizuje. Nekochají se, nemůžou. Každý oční lékař vám řekne, že při těch rychlostech vidí trubicově. Já se domnívám, že trubicově i myslí. Adrenalin chutná a jistí to správné vybuzení a bušení a je hlavním ředitelem stressové reakce „ útok, nebo útěk “. Obojí je v případě Bezhlavých jezdců nesmírně opojné. Agrese, tvářící se jako zážitek. Vzrušeně dýchají jak při sexu ( netuší, že to jim jen ten chemický prvok masíruje hladkou svalovinu průdušek ).
Jako bunjee jumping v horizontálním provedení. Ovšem bez lana.
Prodává se čím dál víc silných motorek. Jezdí na nich často mladí kluci, kteří krom užívání si svého „ pavouka“ , vůbec neumí takovou ďábelskou věc řídit. Ona se totiž skoro neřídí, protože při jejím výkonu a váze je ve hře náklon těla versus stovky kil mašiny. Ale přesto onen chemický „ entomolog “ občas zatočí, nebo se jen špatně nakloní… a pak nám ho přivezou v pytlích.
Jsou to zkrátka Bezhlaví jezdci. Jako ten vrah na You Tube, co se chlubí, že jede třístovkou ve vesnici. Nepamatuju si, že bych viděl takové až krystalické zhmotnění debility a mentálního vakua filmovým způsobem. Bezhlaví proto, že mají nefunkční hlavu. Protože onen „ pavouk “ jim je přednější něž kompletní a činný mozek. Bezhlaví proto, že občas opravdu najdu jejich hlavu v přilbě, která se válí opodál těla. Napadlo mě, že bychom mohli dát fotky jejich mrtvých kamarádů na billboardy podél cest. Přítel policista mi sdělil, že je asi vůbec neuvidí. A že v těch místech spíš stoupne nehodovost automobilistů, kteří na to budou koukat stejně opojeně , jako na „Texaský masakr motorovou pilou“
Zakončím poznámky očitého svědka utopickou a zcela nereálnou představou. Co kdybychom jim postavili izolované asfaltové dráhy někde v lesích. Kde by nás neohrožovali a neobtěžovali. Tam by si vyráběli svého „ pavouka “ dle libosti. Kolem dráhy by byly připraveny igelitové vaky. A my bychom TO občas jenom jeli posbírat.
Myslím, že ten střední rod není v jejich případě češtinskou chybou.