Teorie témat
Dostala se mi do rukou pozoruhodná práce Dr.Burclaye ( psycholog a neurolog působící na Michiganské Universitě). Je to obsáhlé dílko, ze kterého mě nejvíc zaujala jím zajímavě zpracovaná a pojímaná teorie témat. Ve stručnosti lze poněkud zjednodušeně vyjmout asi toto: žijeme a prožíváme " témata ". V osobním životě, v komunikaci, v zábavě.. a tato jsou nám často bez vyžádání či našeho souhlasu předkládána ( někdy i vnucována). Představte si, že sedíte ve společnosti přátel a debata plyne tak, že její jednotliví účastníci předkládají ( obvykle bez ladu a skladu) různá témata k diskusi - např. co říkáte na volbu presidenta, co říkáte na radar, co říkáte na Kaplického knihovnu, atd...? V drtivé většině případů účastníci večera na předložená témata okamžitě " naskakují " a zabývají se jimi. A okamžitě probírají svůj " harddisk " ve snaze najít odpovídající " soubory ". Nebudu zde rozebírat, že je to často děravá a neerudovaná mozaika složená z kusých infomací z TV, časopisů a drbů. Přesto se následně rozvine třeba i několikahodinová " debata " na dané téma.
Dr.Burclay dále dokazuje, že předložené téma nelze zcela ignorovat s odkazem na psychologické studie, dokazující, že mozkové buňky - neurony ( bez našeho volního rozhodnutí) předloženou informaci prostě přijmou. Asi jako když před vámi někdo řekne slovo CITRON. Aniž byste chtěli, či nechtěli, neurony vám okamžitě nabídnou příslušný obraz. Dále však zajímavě ( v analogii s počítačovým světem) dokazuje, že váš mozkový " počítač " sice vygeneruje příslušnou fotografii či obrázek, odpovídající tématu, ale následně se buď rozběhne, či nerozběhne další " softwarové " zpracovávání. Asi jako když se Vás počítač zeptá - chcete pokračovat? Lidé tuhle hlášku často ignorují a téma okamžitě propouští k dalšímu mozkovému zpracování. Dr.Burclay píše, že na tuto " hlášku " může být i zamítavá odpověď ( kliknete prostě na " NE "). Nikoliv proto, že o tématu nic nevíte, ale proto, že jej prostě nechcete dále zpracovávat. Opět v konfrontaci se světem computerů pak dokazuje, že si tím pádem neznečišťujete svůj " počítač " zbytečnými operacemi a zároveň mu umožňujete pracovat na něčem jiném. K diskusi ponechává autor práce otázku, zda při přísnější filtraci vstupních dat, nedojde k tomu, že " mozek - počítač ", pak nemá na čem pracovat. To už je ovšem otázka generování témat vlastních ( a těch může být samozřejmě nedostatek).
Pro mě z toho vyplynulo následující. Na mnoho otázek či předkládáných diskusí mohu odpovědět - promiňte, ale tohle n e n í m o j e t é m a !! Zkuste to. Po vygenerování příslušné vzpomínky, obrázku či představy na zadané téma ( což nemůžeme ovlivnit - viz výše), kliknete na "NE" ohledně otázky dalšího zpracování. Je to úlevné a často osvobozující. Ušetříte čas a navíc pak nemusíte složitě mazat zbytečné" soubory", které jen zabíraly místo.
V této souvislosti vřele doporučuji knihu Susan Blackmoreové - Teorie memů ( Portál 1999). Informace ( chcete -li témata) se totiž chovají podobně jako geny. Šíří se lavinovitě a my bez dobře nastavených filtrů zpracováváme a zabudováváme a přijímáme a následně bohužel i přivlastňujeme.