Velká čtyřka
Před nějakým časem se mi dostala do ruky knížka, ve které se psalo i o tzv. mužských archetypech. Čtyři hlavní mužské archetypy popsali už před tím i profesor psychologie z Institutu C.G.Junga Robert Moore a mytolog Douglas Gillette v knize " Král, válečník, kouzelník, milovník aneb O mužské psychice ". Podle Junga se předávají arcehtypy z generace na generaci geneticky a stávají se tím nejzákladnějším východiskem našeho chování - tedy myšlení, prožívání a našich typicky lidských reakcí. Existence je podle mnohých autorů doložena studiem mytologií a folkloru celého světa - opakovaně se tam totiž objevují stejné klíčové postavy. Archetypy jsou i chlapecké, či dětské ( např. " božské dítě ", "malý tyran", " sebelítostivý rozmazlenec" apod.) a podle možností se přelévají do dospělých, mužských. Moorovi a Gillettovi se podařilo objevit čtyři hlavní formy zralé mužské energie - KRÁL je obdařen magickou mocí, vyhlašuje jasně, chladně a vážně své soudy, je energií, která rozhoduje o trestech a odměnách. VÁLEČNÍK je vždy v pohotovosti, je schopen sebekontroly, která mu pomáhá ovládat strach a paniku. KOUZELNÍK je zasvěcen do tajného vědění všeho druhu a jeho úkolem je zasvěcovat druhé. Kouzelníky jsou šamani, čarodějové, vědci, vynálezci, doktoři - ti všichni využívají stejného energetického vzorce bez ohledu na dobu a kulturu, ve které žijí. MILOVNÍK je smyslný, je nositelem energie citlivé k okolnímu prostředí, svými smysly citlivě reaguje na svět, který ho obklopuje, je v soucitné a empatické jednotě se světem.
Zkoušel jsem tedy zařadit sebe a své známé pány do příslušných archetypů. Také ovšem osoby veřejně činné, či známé. S určitými obtížemi jsem zjistil, že se necítím úplně špatně v šuplíku Kouzelníka lehce poznamenaného Milovníkem. Mezi známými jsem objevil některé úžasné exempláře Bojovníků i Králů. Takový Vlasta Redl je například čistokrevný Kouzelník. U některých osob veřejně známých a činných jsem občas nevěděl kudy kam.. ještě že jsou pořád k dispozici ony dětské kategorie typu malý tyran, či sebestředný rozmazlenec, ze kterých se občas jaksi nepodaří úplně vyrůst.
Ostatně vyrůst z dětské optiky života je velký problém psychoanalýzy a moc dobře o tom píše ve svých esejích v poslední době především Jan Stern ( viz moje tipy).