Něco o Dobešovi
Co jsi říkal??
... O pilníku.mp3
Tuhle se mě ptal kamarád písničkář Jiří Bílý ( po cestě na koncert do Broumova, kde hrál i Pavel D.), co se mně jako první vybaví, když si na něj vzpomenu.
A rychle, jako ve filmu, se začaly v mé mysli odvíjet obrázky,zvuky, střípky a filmečky, staré bezmála 13 let. Nejhektičtější a asi i nejhezčí období mého života. Ve tři ráno doma z koncertu, v šest vstávat do práce a ve tři odpoledne Pavlova Sierra před fakultou, protože se jede pro změnu do Chebu...desítky hodin v autě, propovídaných jako s žádnou ženskou. Scénáře k filmům, které nikdy nevzniknou. Smích, který donutí řidiče Pavla sjet ze silnice do pole.Setkání očima na podiu, které nezažijete ani s tou nejlepší babou na světě.Radek Pastrňák z Buty, klečící nad ránem v hospodě u jeho nohou s tím, že všechny Grammy vymění za návod na napsání Pilníku,Svidříku...
Kdysi o něm Tichota řekl, že jeho písničky jsou jako když si chlap utírá slzu pěstí.Když jsme hráli v Ostravě, uvědomil jsem si, že v něm pořád je něco z těch hutí, hory železa a chlapů, kteří za sebe nenechají nikoho házet lopatou. Pavel je po mém soudu pořád dělník v tom nejlepším slova smyslu.Pracant písničky i života. Všechno rozšroubuje a potom složitě skládá, dokud to nefunguje.Ne dřív. Jednou ráno jsem k němu dorazil a on nevyspalý u popelníku přetékajího nedopalky a s krvavýma očima se chlubil: "..udělal jsem spousty práce! Víš jak jsem měl hotový už ty tři sloky?? Tak já jsem tu třetí škrtnul.." A nakonec vznikla Kalifornie. Vykládal mi, že písnička je barák, který se musí od základu postavit, cihlu po cihle, aby držel a aby nespadl. Teprve pak se oddělá lešení, aby ten dům byl vidět. Tuhle jsem se u něho stavil a on asi hodinu rozezleně rozebíral kruhové objezdy. Poctivák a dříč, který se pomalu a pečlivě prodírá až ke kloubu věcí.Jedno jestli je to transformátor, nebo text druhé sloky nové písničky. A někde hluboko pod tímhle obráběčem života jsou pro něj připraveny prameny geniality, na které s lopatou občas narazí.Jako když se v uhlí po týdnech dřiny zablýskne stříbro.
Naposledy jsem u něho seděl a probírali jsme J.Nohavicu a J.Hutku a všechno kolem.A taky Papírové boty a taky přátelství a tak..a zase tam neseděl nějaký ukřivděný a bolavý Hradečák, ale přímo do očí se dívající ostravský chlop, který by nikdy v hospodě ogarům nepřiznal, že je mu bolavo. A zase tu celou situaci rozmontoval a snažil se tomu všemu přijít na kloub. A neměl v očích slzy. A i kdyby... beztak by je někde nikým neviděn utřel pěstí.