Návštěvní kniha
Vyhrazuji si právo odstraňovat příspěvky naplňující skutkovou podstatu trestného činu hanobení rasy, národa a přesvědčení, či příspěvky obsahující vulgární výrazy a urážky.
Stejně tak budou odstraněny texty, které se nemístně dotýkají soukromí, či osobního života autora webu.
Jméno: Risi Jan von Lauseker Lausek
Předmět: znalecký posudek fotografií zavražděného
Dobrý den je možné u vás si objednat posudek na základě skutečností z policejního spiu,fotografií a jiných posudků.www.legalnivrazda.cz.....Děkuji
22.10.2008, 17:26
Jméno: Radovan Havel
Dobrý den. Prakticky výhradně pracuji pro orgány činné v trestním řízení.Takže se omlouvám.
R.H.
29.10.2008, 12:11
Jméno: J.T.
Předmět: důležité věci
Čtu vaše texty.Dotýkáte se v nich těch nejdůležitějších věcí. Těším se na další...
Ostrava - Barvy ( byl jste tam někdy?)
20.10.2008, 23:13
Jméno: Radovan Havel
Psaní bez dotýkání se důležitých věcí postrádá, dle mého, smysl.
V "Barvách" jsem kdysi seděl s R.Pastrňákem.
Dobrý to tam bylo.
R.H.
22.10.2008, 12:00
Jméno: Rášel
Předmět: ??
Také jste si doktore někdy správně odpověděl na blbou otázku???:-)))
20.10.2008, 10:26
Jméno: Radovan Havel
I naopak !! Proto se čím dál tím víc snažím hledat nové otázky.Jsou často důležitější než případná odpověď. A mohou zůstat i bez ní. Protože ta je navíc občas schovaná už v nich.
R.H.
22.10.2008, 11:58
Jméno: Pavel D.
Předmět: dobrý
Dobrý to je. Moc dobrý. Co říkáš na toho Kunderu?
17.10.2008, 10:06
Jméno: Radovan Havel
Tak děkuju.Zaskočilo mě to, no... ale číst ho určitě nepřestanu
R.H.
22.10.2008, 12:00
Jméno: Olda
Předmět: předmět
Dobrý večer Radovane. Konečně na stránkách. Kdy se mohu objednat na další kontrolu? Hodilo by se to v 10136?
13.10.2008, 23:38
Jméno: Radovan Havel
Dobrý den. Píšu si to do diáře:-)
R.H.
15.10.2008, 12:40
Jméno: Z.T.
Předmět: ??
Dobrý večer.O čem budete dál psát?? Jste pro mě nový český spisovatel, který má zase smysl..
12.10.2008, 21:47
Jméno: Radovan Havel
Dobrý den. Budu psát " O lpění ". S tím spisovatelem přeháníte.
P.S.Jeden skutečně velký český spisovatel pro mě v posledních dnech sice smysl neztratil, ale strašně mě zaskočil.
R.H.
15.10.2008, 12:40
Jméno: Dousabel
Předmět: Moje první pitva
Na jednu stranu mne to moc lákalo přijmout tvé pozvání, je to zkušenost, která se nenabízí běžně, věci kolem života (a smrt k němu bohužel také patří) mne zajímají, na druhou jsem se toho bála. Přeci jen jsem ženská a vím, že pitvám se vyhýbá i spousta chlapů. Hodně mi nahrávalo to, že jsi přítel a doufala jsem tedy, že nebudu mít takovou tu trému jako před někým cizím.
Také nejsem v poslední době zrovna v nejlepší psychické pohodě, ale mé problémy z největší části plynou z pracovního stresu a tak jsem to ještě zvažovala. Z lidí, se kterými jsem o té možnosti mluvila bylo tak padesát procent těch, kteří říkali, že by podobné příležitosti využili a padesát procent, kteří říkali, že na to nemají a nikdy by to nepodstoupili.
Můj zájem zvítězil nad strachem a tak jsem jela.
Malovala jsem si jak to udělám. Stoupnu si někde stranou, nepodívám se na tělo dokud bude „celé“, aby mne neochromila lítost, pokud budu mít o sobě pochybnosti odejdu.
Cestou v autě se mé útroby přeci jen začaly ozývat. Největší strach jsem měla z pachu. Jsem dost citlivá na veškeré pachy, často mi dělají problém v autobuse příliš navoněné dámy, nebo silní kuřáci, nemluvě o lidech, kteří předchozí večer konzumovali alkohol a ráno veškeré výpary ventilují.
Také jsem byla překvapená, že s námi mimo mého muže jede ještě jeho mladý kolega. Cestou jsem se dověděla, že i on jede na takovou akci poprvé. Vzájemně jsem konzultovali naše obavy z nastávajícího setkání se smrtí.
Můj muž mne uklidňoval, nebo spíše nás oba, že pachy nejsou takový problém, jde o celkem nový areál, který není prostoupený starými pachy. Vše je úzkostlivě dezimfikováno.
Už z domova jsem věděla, že půjde o mladou osmnáctiletou dívku, která zahynula při autonehodě. Byla mladší než můj syn, to mne docela svazovalo.
Když jsme dorazili na místo, tak jsem byla jsem trochu vyvedená z míry, protože jsem počítala s tím, že na pitevně budeme jen my a ty. S panem primářem jsem tedy vůbec nepočítala, ale mile překvapil, byl velmi příjemný.
Když pak šlo do tuhého a my nafasovali apartní zelené oblečky, cítila jsem silně dezimfekci a ještě něco, ale jen slabě, nic odpudivého. Po vstupu na pitevnu jsem z překvapení nevycházela. Dívka, mladé štíhlé tělo ve mě nevzbuzovala žádný strach ani odpor, spíše mne obestíral smutek z bezmoci. Dalším překvapením byli zřízenci na sále. Paní působila ostříleně, trochu drsně. Pán, prošedivělý, vláčné houpavé pohyby, od pohledu kliďas, kterého nic nerozhodí působil trochu jakoby mu bylo všechno jedno.
Stoupla jsem si do rohu, jak jsem si plánovala. Nechtěla jsem si prohlížet dívčin obličej, přišlo mi to příliš. Měla jsem strach, že bych si ji pamatovala jednou provždy. Stála jsem tedy bokem a z počátku jen po očku pozorovala děj. „Otvírání“ hlavy bylo takové drsné, moc jsem to nesledovala. Na stahovaní kůže i s vlasy jsem nekoukala skoro vůbec, ale jinak jsem nepociťovala žádný problém. Na holou lebku jsem se stále bála pohlédnout naplno.
Když paní vzala elektrickou pilku, otočila jsem se úplně ke zdi, bála jsem se, že teď už konečně sebou seknu. Můj muž mi povídal, že teď to bude smrdět. Divila jsem se proč, myslela jsem si, že nějaký zápach z otevřené lebky, ale vysvětlil mi... Jak paní odendala odřízlou část lebeční kosti, ale to jsem také moc nepozorovala, ale vidět přímo mozek, jeho jednotlivé kličky tak jak je jistě každý zná mi nedělalo žádný problém, spíše jsem měla pocit jakési úcty. Ani jsem nezpozorovala jak kolega mého muže opustil místnost. Dost drsné mi přišlo jak paní rychlými pohyby uvolňovala kůži od žeber, pak vystříhala vrchní část žeber a vyndala je.
Byla jsem překvapená, že srdce bylo poměrně malé. Rovněž slezinu jsem si představovala větší. I ledviny, ty mne také překvapily jak byly malé.
Naopak žaludek byl dost velký, to jsem vůbec nečekala. Úplně mne však dostala děloha a vaječníky byly fakt malinké, představovala jsem si to všechno mnohem větší.
Zjistila jsem, že mám o našich vnitřnostech dost zkreslené představy. V průběhu zkoumání vnitřností mi trochu vadil pach z vnitřku těla, ale nic hrozného to nebylo, stačil na to kapesníček před nosem.
Odcházela jsem ze sálu se zvláštními pocity, směs beznaděje a smutku nad zmařeným mladým životem.
Domů jsem odjížděla s pocitem bezmoci a zmaru, žádné zhnusení, nevolnost nebo tak, ale neskutečný smutek. Ještě večer doma jsem měla pocit takové prázdnoty a jakéhosi smíření.
V každém případě, ale musím říct, že této zkušenosti nelituji. Možná by si tím měl projít každý a pak by na spoustu věcí reagoval třeba trochu jinak. Nebylo to drastické.
Navštěvuji takové „babské“ stránky, kde si vedu i svůj el. deníček. Včera večer jsem tam popsala svoje prožitky. Můžu říct, že mnohem větší problém mi dělají reakce jednotlivých holek, než pitva jako taková.
S určitostí můžu říci, že pokud by se mi zase naskytla další příležitost, opět ji využiju.
Na celém setkání mne nevíc mrzí, že jsme na sebe měli moc málo času. Pokud bude nějaké příště, tak to musíš vymyslet jinak, abychom ... vždyť víš.
09.10.2008, 19:17
Jméno: Radovan Havel
Díky za Tvé zamyšlení a sdělení dojmu. Vždycky si rád přečtu pocity, které už nikdy ( z 20 letých provozních důvodů) nebudu mít. Byla jsi statečná a vím, že jsi tam nebyla naposledy. Říká se, že taková zkušenost člověka změní. Napsala jsi, krom jiného, i slovo smíření.
Takže myslím, že jsme neudělali nikdo nikde chybu.
R.H.
12.10.2008, 21:04
Jméno: jusefka
Předmět: autobus
To Carpe Diem - asi záleží na tom, jestli to vezmete jako hedonista nebo mystik.
Z toho prvního vás nepodezírám a představa druhého mě rozesmála. (Havel sedí na turka a dělá Ooummm)
Jsem ráda, že někde jste doktore. A jak jste mluvil o tom autobusu..něco vám přečtu:
Jsme skupinka turistů, co sedí v autobuse, který projíždí krásnou krajinou. V autobuse jsou zatažené záclonky, a tak nemáme ani potuchu, co je za okny. Celou cestu trávíme tím, že se handrkujeme, kdo si sedne dopředu, kdo bude vedoucí zájezdu, kdo je nadanější a výjimečnější.....
Přepsala jsem si to, někde jsem to četla a nevím kde. Nevíte? Mějte se.. (zase nic než obměna CD)
09.10.2008, 10:12
Jméno: Radovan Havel
Moc dobrý ( ten autobus). Nevím od koho to je, ale to je nakonec u skvělých myšlenek možná jedno.
Nabídnu jednu moc hezkou hříčku: Vlak jel tak rychle, až se lokomotiva vzepjala a projela vagonama zpátky a vlak se obrátil jako rukavice, takže krajina utíkala vevnitř a cestující seděli vně.
P.S.To mi vyprávěl B.Polívka.
R.H.
12.10.2008, 21:01
Jméno: Brtnik
Předmět: nohy
ahoj příteli, držím palce mamce... tobě... a dík za nohy
PS: medvědice zdraví, medvídě taky :-)
08.10.2008, 22:42
Jméno: Radovan Havel
Ahojda, kamaráde. Díky za palce. Držím je taky, a snažím se je sevřít celé řadě dalších doktorů. Medvědice je v tuto chvíli pod mou ( asi i Tvojí) ochranou. "Pokračujeme", má napsáno v bříšku. Nevím, jestli je něco důležitějšího..
R.H.
12.10.2008, 20:57
Jméno: Kačka
Předmět: od medvěda
já chci taky na pitvu.. prý budete vědět kdo jsem...
07.10.2008, 23:37
Jméno: Radovan Havel
Tohle ponechám zcela v medvědově režii. Pokud bude dělat doprovod, nejsem proti.
R.H.
08.10.2008, 18:57
Jméno: jusefka
Předmět: Útěk
V Útěku do divočiny, na konci hledání, tesně před smrtí, příjde ten pán na to, že je přeze všechnu potřebu hledání sebe sama v samotě nakonec nejdůležítější sdílení. Proto se rozhodne vrátit. Bylo mi hrozně líto, že to, na co přišel, už nestačil žít. Že to nestihl.
Útěk je ve své podstatě strach, ze kterého, když se ho dokážeme ve správném momentě zbavit, vzejdou dobré věci. No, tak co chtít, snad abychom to my ostatní stihli. Carpe Diem doktore...
07.10.2008, 09:21
Jméno: Radovan Havel
Ta věta se na konci filmu skutečně objeví ( v knižní předloze to už tak dramatické není). Myslím, že tady působil S.Penn trochu výchovně, aby nevyrazili na podobné cesty do divočiny další malí " Londonové ". Christopherovi bylo v době smrti něco přes dvacet. Myslím tudíž, že tam v té samotě, jaksi ještě nemohl nic najít. Taky myslím, že útěk je za určitých okolností možné řešení a ten autobus, ve kterém člověk je, může být klidně plný lidí.
P.S. Ostatně " Carpe diem ", v původním smyslu slova, také není nic jiného, než forma útěku..
R.H.
08.10.2008, 18:55
Jméno: Adam
Předmět: greetings
Hi! All my roommates went to a bed but I can't sleep. I'm just comming through some pages from my bookmarks and what did I find... So why not practice a bit of my poor English. I won't ask for a date but... Actually what would you think about renewal of our 'Barrandov tradition' with Olda and Mates. We really enjoyed every meeting! I hope you won't think it's too much daring from me.
And I also want to send greetings from the Universty of Wolverhampton, Great Britain
(Sorry for my English)
Adam
06.10.2008, 02:35
Jméno: Radovan Havel
Hi ! It is but surprise :-).
Hope, that be comfortable. I heard, that are set for world. Mind, that it'll grande experience and that with those it'll throw. So me Mates he said, that you will go on best football in the world. A little envy :-)
Often recollection on ours party on Barrandov and directly with get back to, so it glorification.
Much greeting.
Radek
08.10.2008, 18:47
Jméno: Lucie
Předmět: Veronika
Jestlipak víte, pane doktore, že se Veronika včera vdala??
Lucka
02.10.2008, 12:49
Jméno: Radovan Havel
Pro mě zcela bezcenná a zbytečná informace.
R.H.
03.10.2008, 17:42
Jméno: Kartářka
Předmět: cesta??
Myslíte, že už jste na té cestě? Na které není nikoho třeba a po které je nutno jít??
P.S. příměr se zábradlím v povídce o šancích je geniální
28.09.2008, 20:52
Jméno: Radovan Havel
Dobrý den,Kartářko.Navrhuji komunikaci po mailu ( viz Kontakty).
R.H.
03.10.2008, 17:41
Jméno: Alžběta
Předmět: po čase
...jsem tady zae byla.Přečetla jsem si všechno.Vím co mi asi odpovíte,ale stejně to napíšu. Do vás není
možno se nezamilovat:-)
27.09.2008, 19:55
Jméno: Radovan Havel
Vzhledem k tomu, že víte, co odpovím, budu šetřit písmeny.
R.H.